Když mluvíme o tvořivosti, často si lidé představují kreativní dílničky pro děti, kde se mrňousové patlají v čemsi barevném, nebo naopak vysoké umění v bíle vymalovaných galeriích. Tento víkend jsem si užila dvě akce, které by se bez lidské kreativity a přičinlivosti nekonaly, ale jsou bez velké pompy, prostě místní. Přesto na nich lze pozorovat lidský um a najít spoustu inspirace.
Výstava historických aut
V Roudnici nad Labem se na náměstí setkali nadšenci do nostalgie při výstavě veteránů. K vidění byly nablýskané automobily, z nichž nejstarší byl tuším z roku 1912, ale i spousta motorek, roztomilý náklaďáček a klasický autobus Karosa. Přehlídku doplňoval koncert tradičního jazzu a taneční vystoupení, nostalgiky bezpochyby nadchly i staré kočárky pro děti. Pár nadšenců se jako vždy při těchto akcích neváhalo obléct do dobového oblečení, které bylo bezpochyby na míru od šikovné švadlenky.
Kreativitu tam vidím všude. Předně opravy veteránů jsou hodně o vynalézavosti, protože původní díly se shání těžko. Právě proto jsou pro technické hlavy výzvou. Když nejde tohle, co takto? Adaptabilita, flexibilita, otevřenost novým nápadům, jak něco udělat. A ten obrovský um! Krásná práce řemeslných rukou od nových kapot přes vyřezávané dřevěné komponenty po ručně potahovaná sedadla.
A ta krása ladných křivek, které se vůbec nedají srovnat s dnešními auty! Můj manžel si pořád stěžuje, že moderní jsou designovaná pro výkonnost v aerodynamickém tunelu, takže nakonec vypadají všechna stejně – jako mýdlo. Tak tady byla vidět grandiozita, kterou už žádné dnešní auto nemá.
Bylo zajímavé pozorovat, jak veteráni dokážou nadchnout malé i velké, mladé i staré, muže i ženy. Ano, i dámy tu chodily s úsměvem na tváři. Taky kam jinam můžete dnes vyrazit v apartním kloboučku, že ano? Veteráni prostě umí nadchnout a právě pocit úžasu je jedním z jasných indikátorů kreativity. O to jde – něco nového vytvořit, dát nový život něčemu starému, předat jiskru, vykouzlit úsměv.
Makové slavnosti
Na zámku v Ploskovicích se sešli jiní nadšenci – milovníci máku. Ano máku. Mák je taková středoevropská vášeň. Ne, že by ho neměli jinde, ale dokud nevyrazíte za hranice, nedojde vám, jak výjimečná je naše maková obsese. Všude po světě se mák používá jako posyp na pečivo, v množstvích asi tak, jako byste použili lněné semínko. Nevím, že by ho kde mleli ve velkém. Když jsem viděla mlýnek na mák v profesionálním americkém katalogu kuchařských pomůcek, byl české výroby určen pro středoevropské recepty. A to my tedy umíme!
V krásném zámeckém parku jsme ochutnali makové klobásky i mou oblíbenou makovou zmrzlinu z Litoměřické (nejen) cukrárny Leonardo. Na makovou zmrzku dodnes vzpomíná jeden můj kamarád, který doslova procestoval celý svět, ale nikde jinde ji neměl. Tady bylo dobrot všeho druhu, doplněno o makovou kosmetiku (taková masáž makovým olejem, vážení!) a tématické řemeslné výrobky. Vlčí máky byly vidět na ručně šitých taškách, oblečení, panenkách, keramice, prostě všude. Mezi tím chodila na chůdách Maková panenka s motýlem Emanuelem a fotili se s dětmi i dospělými.
Podklidné odpoledne doprovázela milá akustická živá hudba, nikoli nějaký hlasitý reprodukovaný pop. Děti si hrály na ručně vyřezávaném (a poháněném!) kolotoči, rodiny se v parku usadily na piknikové deky. Když jsme se na to celé pohodové hemžení dívali ze schodiště zámku, můj americký manžel poznamenal „Zaplať pánbůh, že ty nacisti a komunisti tady byli jen padesát let a nevymlátili tu činorodost z Čechů úplně. Podívej, tohle všechno vzniklo za posledních třicet let.“
A měl pravdu. Mladší generace tohle nepochopí, protože jim to přijde samozřejmé. Mně přijde neskutečné, že tu máme tak šikovné lidi, kteří našli odvahu založit si vlastní firmy, projekty, neziskovky, dílny a dát svůj talent do světa. Od pana včelaře z Lovečkovic přes pana Krále z Mělníka, který na místě pletl košíky. Když kdosi poznamenal, jak neuvěřitelně rychle mu to jde, mistr košíkář se šibalsky usmál a poznamenal „To víte, honím termíny.“ Tak tady nehonil nikdo nic. Na pohodu. Kdybychom všichni uměli mít jeho humor.
Kreativita prostě není jen o umění
Až se příště řekne „kreativita“ zkuste si ten koncept rozšířit a zamyslet se nad tím, jestli v něm také nemáte někde své místo – od renovací starých věcí přes řemesla po akrobacii. Kreativita je i v tom, že někdo vymyslí tu makovou klobásu nebo speciální směs osiva květin, které obzvlášť chutnají včelám. I ta byla kromě osiva máku k mání.
V zámecké zahradě se procházeli pávi a velmi ochotně se nechali fotit. Přišlo mi to symbolické, protože v projektu Anatomie hodnot máme páva jako symbol kreativity a krásy. Aby svět mohl ocenit, co můžeme nabídnout, musíme mít odvahu rozevřít ocas ve velký vějíř a ukázat své barvy. Nebojte se ukázat ty své.