Mé tři kamarádky: Morana, Meluzína a Jitřenka

Možná jste o nich slyšeli v pohádkách. Ať už je nazýváme bohyně, archetypy nebo symboly, tyhle tři dámy jsou v nějaké formě v naší kultuře už od nepaměti – dost možná ještě od Keltů, kteří tu pobývali dávno před Slovany a dávno před tím, než je křesťanství odsunulo do říše pohádek.

Nejlepší období pro transformaci

Změny jsou v životě jedinou stálou věcí, ale pokud se rozhodujete pro transformaci, pro něco opravdu zásadního, pak období, které pro nás právě začíná, je to nejlepší. Prodlužující se noc nás zve dovnitř ke krbu, k přemýtání a přehodnocení. Aktuální výzkumy potvrzují to, co již dávno víme v oboru osobního rozvoje – změna chce čas a tím minimálním časem pro dlouhodobě udržitelnou skutečnou změnu návyků nebo životního stylu je 90 dní. Jinými slovy, dejte si na to tři měsíce nebo víc.

Mám zkušenosti s vedením tříměsíčních transformačních kurzů a není pochyb o tom, že právě tento formát funguje do hloubky. První měsíc probíhá jakási “dekonstrukce” – rozebrání dosavadního stavu, pozorování vlastních zvyklostí, zlepšení vnímání problému. Druhý měsíc je extra náročný, protože to staré už odešlo a to nové ještě není. Je to období takzvané liminality, známé také jako limbo, země nikoho nebo “bažina.” Máme pocit, že se nic neděje a neraději bychom s tím sekli. Teprve třetí měsíc nastává něco konstruktivního. Ještě není upečeno a jasno, ale už je tu jiskřička naděje, světlo na konci tunelu, jasný směr. A přesně tuto křivku kopírují kvality archetypů Morany, Meluzíny a Jitřenky neboli Zory. Každé z nich náleží v kole roku určité období, které svou energií dokonale odpovídá potřebám transformačního procesu.

 

Krok 1 – Morana to rozsekne (Od “Dušiček” do vánočního slunovratu)

Moranu asi znáte zejména jako smrtku, kterou v minulosti (a někde i dnes) lidé vynášeli na jaře z vesnice, házeli do řeky nebo pálili. Aby ji ale mohli odnést, musela nejdřív panovat. Její období začíná 31.10. keltským svátkem Samhein (později známý jako křesťanský Svátek všech svatých > All Hallows Eve > Halloween). Tedy ono propojení čarodějnic a Halloweenu je vlastně taková zkomerčnělá verze velmi důležitého svátku, kdy si naši předci připomínali smrtelnost a věřili (nebo možná spíš cítili), že právě touto dobou je závoj mezi naším světem a oním světem nejtenčí. My si dnes “dušičky” připomínáme 2.11. a uctíváme své předky. Toto je prvním z důležitých zamyšlení se nad naším pachtěním a snažením – co by tomu řekli ti před námi? Stojí to vůbec za to? Vezmeme si to jednou “na onen svět”? Až půjdete zapálit svíčku babičce nebo dědovi, zeptejte se jich, možná vám odpoví.

Morana je symbolem ženy – stařeny a vládkyní smrti. Já jí ale vnímám hodně jako archetyp zralé ženy, která se s ničím nepáře, nikomu nic nemusí dokazovat a všechno říká narovinu. Našla jsem vám takový pozivitní obrázek ženy, která je přesně v tomto nastavení, abyste neměli pocit, že to musí být hrůzostrašné. Jojo, je svérázná a nekompromisní, ale sluší jí to – a potřebujeme ji. Potřebujeme si přiznat, jak se věci vlastně mají. To, co už nám neslouží, musí pryč. Na toxické vztahy Morana nemá náladu, to už slyšela tisíckrát, strachy jí taky moc nezajímají – šup, ven s tím. V pohádkách jí můžete také zaznamenat jako sudičku, přadlenu, která spřádá lidské osudy. Jejími symboly jsou proto také vřeteno, klubka a nůžky, kterými vše nepotřebné nemilosrdně odstřihne. A přesně tuto energii potřebujeme na začátku transformačního procesu, takové to razantní “A dost. Já to takhle už nechci. Cokoli, jen ne tohle.”

Krok 2 – Meluzína to vyčistí (Od Vánoc do Hromnic)

Jméno Meluzína pochází z francouzské pověsti, ale u nás se usadila v jiné formě, jako Větrnice. Vzpomeňte si na ní v lednu, kdykoli se ozve skučení průvanu v komíně nebo pod dveřmi. Větrnice k nám přichází se studeným severským větrem a odvane vše, co jsme s Moranou rozcupovali na kousíčky. Její vzdušná povaha nám přináší lehkost, nadhled a možná už i trochu rozlet. Je ale ještě pořád tma a zima a nejlepší je tedy zalézt za kamna a zakuklit se do deky. Ale pozor, to ještě neznamená, že se nic neděje. Přesně tohle zakuklení je to, co teď nejvíc potřebujete, stejně jako housenka, která se v kukle pomalu mění na motýla.

Centrálním tématem je tu vytvořit si bezpečný prostor pro změnu, dát si čas a netlačit na pilu. Nové návyky, které jste se naučili v prvním měsíci, je teď potřeba upevňovat – dávejte nohu před nohu, i když ještě nevíte, kam jdete. Přesně tohle je ono mezidobí, kde to staré já odešlo, ale nové ještě nepřišlo. S přicházejícím novým rokem máme tendenci dělat si velká předsevzetí a plánovat, ale komu nadšení vydrží byť jen do konce ledna? Není na to energie. Nemáme se v této době vrhat do posiloven a urputně shazovat nabraná kila, máme sedět za kamny a přemítat, dělat malé postupné krůčky. Příroda spí, my máme také spát co nejvíc a nabírat tak síly na jaro.

Krok 3 – Jitřenka nám ukáže cestu (Od Hromnic do jarní rovnodennosti)

Jitřenka neboli Zora je mýtickým symbolem nové naděje, probuzení, jiskry, světla na konci tunelu – a poslední ranní “hvězdy” na obloze (planeta Venuše, na severní polokouli nejvíce viditelná v zimě). Jitřenka nám udává směr, je to hvězda, za kterou se můžeme s jistotou vydat. Je zobrazována jako mladá dívka, panna, nevinná, veselá a jiskřivá. Venku ještě není úplně teplo, ale příroda už se začíná probouzet. Pod sněhem na nás vykukují krokusy a sněženky, s předstihem začínají kvést kočičky. Období předjaří je krásnou předzvěstí něčeho nového – světla, tepla, životní energie a nových začátků.

V této fázi transformačního procesu už máme dočištěno a je nám jasné, co je “naším šálkem čaje” a co ne. Možná ještě úplně nevíme, kam nová cesta povede, ale stoprocentně víme, že nevede zpět. Teprve nyní přicházejí první pořádné nápady na to, co se sebou vlastně chceme dělat, teď, když už si neneseme zátěž z minulosti. Možná jsme měli nějakou vizi či nápad hned od začátku, ale teď přišel čas je přehodnotit. Chceme to doopravdy nebo to byla jen vize, která nás postrčila ke změně? Jitřenka je mladá, otevřená a rozverná. Dogmata a fixní představy ji nezajímají. Hledá autentičnost a dodává odvahu. Připravuje nás na ten nával jarní energie, který našim představám a projektům propůjčí přicházející Vesna.

Inspirace pro moderní dobu

Je jedno, jestli Moranu, Meluzínu a Jitřenku vnímáte jenom jako pohádkové postavy nebo jako energii, na kterou se dokážete niterně naladit. Pro mne fungují hlavně jako referenční body, momenty, které mi připomínají, kde se na své cestě nacházím. Osvědčilo se mi na chvíli se zastavit, zadívat se na obrázek či symbol a uvědomit si, zda jsem nebo nejsem v souladu s přírodou. Velkou výzvou v tomto období jsou Vánoce, které většina z nás prožívá hekticky a na procházku sychravou krajinou není pomyšlení. V tomhle shonu sbírat šípky přešlé prvními mrazíky? Jako všichni, nejraději mám přírodu v době, kdy je zelená a plná květů, ale naučila jsem se být vděčná i za ranní jinovatku na uschlém bodláku. I v tom je krása, pokud ji tam chceme vidět.

Tlející listí je krásným symbolem toho, jak Morana umí zpracovat to, co již dosloužilo. Všechno má v přírodě své místo a podstatu, ať je to jakkoli pomíjivé. To staré se stává výživou tomu novému. A o tom je princip transformace. Jejím cílem není se “zbavit” minulosti, ale zpracovat ji, integrovat ji a jít dál. Ze svých chyb se můžeme poučit, ale mohou se také stát naší misí – tím, co učíme ostatní. Evidentně, naši předci tohle všechno věděli. Pojďme se poučit z jejich moudrosti… a začněme tou svíčkou na hřbitově, abychom uctili ty, kdo nám prošlapali cestu.

Mé tři kamarádky: Morana, Meluzína a Jitřenka
Tagged on: