Samostatné myšlení je často nepochopeno. Je mi jasné, proč se ptáte, ale nejsem si jistá, jestli je to ta správná otázka.
Snaha o získání nezávislosti mi připomíná léta, kdy jste divocí teenageři. Představte si, že si, že chodíte v DocMartenskách, prohlašujete “Tohle ne!” o čemkoli, co se vám nelíbí, aniž byste věděli, co jiného, když tedy “ne tohle.” Je to nutná, ale trochu zmatená fáze. Někteří lidé se tu zaseknou, stráví celý život kopáním a křičením, aniž by si uvědomili, že to měla být fáze dočasná. Taková nezávislost může rychle přejít v osamělost.
Fáze dospělosti, respektive vyspělosti, se nazývá interdependence, tedy vzájemná závislost, a jde o spolužití s ostatními pro vzájemný prospěch. V tomto případě by to znamenalo společné myšlení. Ale pro to musíte nejprve poznat sami sebe: co zastáváte, vaše hodnoty a to, co vás pohání. A to vás nemůže naučit žádná učebnice. Musíte ochutnat chutě života – kariéry, vztahy, koníčky, prostě cokoli a všechno.
Jakmile se poznáte, jste připraveni sdílet nápady, získávat zpětnou vazbu, přiznat chyby, omluvit se, kde je to vhodné, a stát si za svým, když je to potřeba. Vědomě si vybíráte, kdy přemýšlet kreativně mimo rámec a kdy je výhodné jít vyšlapanou cestou. Zkušenosti vám pomáhají vybírat si své bitvy.
Samostatné myšlení vs. Propojené myšlení
Testování našich myšlenek vůči ostatním je zásadní. Jinak žijeme v bublině. Samostatné myšlení nejednou skončí bouchnutím dveřmi, zatímco kodepependentní lidé slepě následují guru (jakéhokoli druhu – dominantního přítele, hvědzu Instagramu, despotického vládce). Ale pokud myslíte propojeně (interdependentně), vytěžíte z různorodosti názorů, výměny nápadů, hledání společného jazyka a podstaty věcí. Umožňuje to intelektuální a kreativní spolupráci.
Ale zároveň musíte mít jasnou, silnou identitu, která je čitelná pro ostatní. Pokud víte, kdo jste, oni vědí, co očekávat. Musíte se cítit tak pohodlně ve své kůži, že vám nevadí, pokud jsou vaše názory neoblíbené. Musíte být schopni být sami sebou a zůstat otevření učení se, rozšiřování obzorů a změnám. Tato kombinace otevřenosti, spolupráce a odolnosti tím kouzelným trikem.
Skutečné samostatné myšlení je významně podmíněno emocionální a duchovní vyspělostí, překračující pouhou intelektuální výkonnost. Kultivování takové vyspělosti vás posune mílovými kroky dopředu, a nemám pochybnosti o tom, že intelektuální růst bude přirozeně následovat. Teprve v tomto kontextu pak má smysl se zabývat konkrétními aspekty kritického nebo samostatného myšlení.